Díky vám za lásku

Dali tě do rakve, do rakve rozbité,

tvůj stín však nadále bloudí tu po bytě.

Bloudí tu po bytě, má černé papuče,

marně se snažím jej vzít do své náruče.

A když už ucítím v rukou tvou postavu,

zjistím, že v náruči mám jenom představu.

Představu nádhernou, krásnou, však nestačí,

když se zlá skutečnost zas na mě zamračí.

Noc střídá další noc, slunné dny jsou ty tam,

chodím do kapličky a Boha vyzývám,

ať mě otráví či jinak mě zabije.

K čemu tu žít, když má láska už nežije?

Můj nářek ubohý Hospodin vyslyšel,

při srážce s tramvají o život jsem přišel.

Však místo Edenu v pekle se ocitám.

Ale pak naštěstí z toho snu procitám.

Ležíš tu vedle mě, oči máš zavřené,

lehký úsměv se skví na tváři nádherné,

tvých vlasů prameny splývají k ňadrům tvým,

jenom tak zlehka tvé něžné rty políbím.

Běžím do kapličky, o které jsem teď snil,

abych se Panence Marii uklonil.

Pokládám květiny k svatému obrázku,

ach, páni andělé, díky vám za lásku.