Pohádka o zlaté rybce

Za horami, za řekami, kolem sedmera jich bylo,

jednoho dne během chvilky stavení se postavilo.

Během chvilky? To je blbost, říkáte si asi děti.

Chcete-li však, budu příběh o tom kouzle vyprávěti.

Byl vám jednou jeden mlynář, dobrý, poctivý muž to byl,

o svůj mlýn však přišel, když mu za zadkem bouchnul Černobyl.

O všechno ten chudák přišel, všechno musí stavět znovu.

Teď, aby hlad neměl, musel věnovat se rybolovu.

Hodiny u řeky seděl, za deště i za sluníčka,

těžkou únavou už se mu začala zavírat víčka.

Už byl smířen, že dnes asi neuloví toho fůru.

Kdyby aspoň připlavala ňáká ryba břichem vzhůru!

Mlynář už myslel, že bude muset žebrat na náměstí,

když vtom najednou se na něj konečně usmálo štěstí!

Chytil rybku, k tomu zlatou! Sice moc velká nebyla,

však za to, že ji zas pustí, splnit přání mu slíbila.

Chvíli váhal. Co když kecá? Jen o život přijít nechce,

nesmysly mu naslibuje a pak z toho vyjde lehce.

Rybku hodil do akvárka, dal ho na stůl do kuchyně

a čekal, jestli je blbá a nebo to pozná, svině.

Nepoznala! Dole u dna už si spokojeně hoví

a jen čeká, až pan mlynář přání konečně vysloví.

Hned ať mlýn tu stojí krásný, jako žádný jiný není,

ať je slušně vybavený, ať má dobré zateplení!

Chce to tak deset plus jedna, ať je tady místa dosti,

mlýnské kolo ať se točí vesele a bez starosti.

Jedním dechem, jako báseň, vychrlil to na rybičku,

ta jen hbitě mávla ploutví a mlýn tu byl za chviličku.

Mlynáři se udělalo štěstím před očima černo.

Zlatá rybko, ty jsi zlatá! Ten mlýn, to je vážně terno!

Z hlediska architektury, kam se hrady, zámky hrabou,

jdi na Karlštejn a uzříš konkurenci jenom slabou!

Když tu krásu zkouknul zvenku, za pozlacenou kliku vzal

a otevřel krásné dveře, aby se dovnitř podíval.

To, co viděl, si snad ani ve snu představit neuměl,

jenom s otevřenou pusou jak vejr na ten luxus čuměl.

To není mlýn, to je palác! Všude zlato, diamanty!

Schodiště je mramorové, nikde žádné vikslajvanty!

Mlynář šťastný jak blecha se usmíval od ucha k uchu.

Stále jsem však nic nejedl, řekl si pojednou v duchu.

Měl tu však jen zlatou rybku, jež dokáže plnit přání,

jenže když ji sní, tak už mu prdel nikdy nezachrání.

S nudlemi či bramborami, kdyby si ji k večeři dal,

pak mu nemá už kdo píchnout, kdyby něco potřeboval.

Všechno skončilo však dobře, mlynář byl tuze moudrý pán.

Na minutku zamyslel se a byl na světě skvělý plán.

Auta, jachty, byty, domy - to všechno si naporoučel

a pak rybku jednou ranou z tohoto světa odporoučel.

Udělal ji na česneku, dal tam trochu majoránky

a jak malej těšil se na labužnické radovánky.

Posadil se a brambory novým nožem loupat zkusil

a brečel, proč rybku předem o oloupání nepoprosil.

Ládoval se jako blázen, sněd hlavičku i ocásek,

pak mu bylo pěkně blbě, povolit si musel pásek.

A nakonec doplním, že rybka jedovatá byla

a za trest, že ji mlynář zradil, toho parchanta zabila.