Žena

Bylo krásné jitro, z postele jsem vstal,

venku stála slečna, tak jsem si ji vzal.

Doteďka jsem žil tu sám, aspoň bude změna.

Celý dům se rozzáří, když bude tady žena.

Žena je okno, jímž se dívám na ulici,

žena je víno, které piju při Měsíci,

žena je nádoba na nesplněné cíle,

žena je automat na nejkrásnější chvíle.

Žena je hvězda, jež je rukou lásky křtěná.

žena je křehká jak sklo, však pevná jak stěna,

žena je vločka sněhu, když je všude bílo,

žena je nadčasové umělecké dílo.

Od tohoto rána jsem nikdy nebyl sám.

a to díky tomu, že krásnou ženu mám.

Je můj druhý život, ona je kus mého já.

A víte, co odpovím tomu, kdo se na mou ženu ptá?

Žena je odpuštění velikého trestu,

žena je rozcestník, jenž ukáže ti cestu,

žena je jemné chmýří, s nímž si vítr hraje,

žena je vstupenkou do vysněného Ráje.

Žena je teplý chlad, co probudí tě k ránu,

žena je ostrůvek uprostřed oceánu,

žena je veršovaný dopis romantický,

Jenž prozrazuje, že tě chci navždycky.